Když draka bolí hlava

Toto Československé pokúšanie sa o univerzálny prístup pre oba národy, je podobne nechutné, ako samotný Blivajz ( pardón pán Noga ). Hrozné triky, lacná TV výprava, hercom by som pravdepodobne odobral ich diplomy ( ak nejaké vôbec majú ) a tvorcom, ktorý prišli s takouto scenáristickou debilitou, zakázal točiť ( áno pán Rapoš, zabudli ste písať a režírovať ). Jedna hviezdička za výtvarne skvelé animované vsuvky, ktoré sú kvalitnejšie ako celý film a dávajú možnosť, že v takomto kreslenom prevedení, by to bola skvelá rozprávka. (08.03.2020)

Další ambiciózní projekt Dušana Rapoše, filmaře, který by si nejradši dělal všechno sám. Takže podílet se na knižní předloze československé pohádky, napsat scénář, režírovat, složit hudbu...? Žádný problém. Z celého nápadu samozřejmě čiší jednoznačné poselství připojení se k oslavám 100 let Československa. Nápad je provedený až do krajnosti, vznikly dvě dabingové verze, vícejazyčné nahrávky hlavních písních a různé postavy v různých verzích mluví česky nebo slovensky. Bohužel výsledek je hodně slabý a když řeknu, že mi chyběla Eva Vejmělková, hovoří to za vše. (08.11.2020)

" Au, au, to to bolí..." Hnusná animace draka, mizerný scénář s nechutnou postavou skřeta, stupidní dialogy a strašná slovenstina Karla Gotta...Dokonce ani ty písně to nezachrání... Měl jsem velký problém to vůbec dokoukat, i když konec byl asi o trošku lepší než zbytek filmu. Ale opravdu jen o trošku. (01.12.2019)

Nepřipojím se ke zdejší odpadové hysterii. Ano je tu spousta špatného, až příšerného. Celý film je doslova natočený na zelené louce, čili výprava neexistuje. Draci jsou doslova otřesní, přitom pár let předtím to v jiných pohádkách šlo lépe. Celé to pohádkové vyprávění dětem je otravné, písničky zamrzly stylově někde v době kdy Rapoš válel s Fontánou pre Zuzanu 2 a jsou příšerné. Ironií je, že Láska je náš drahokam byla po 15 letech od Čert ví proč první pohádková písnička, která se protlačila do rádií byť na chvíli. Blivajz je děsivě dementní postava. A Gott mluví slovensky... vzhledem k tomu, že je tu asi 10 minut, tak se to v klidu dá přežít. Ale to hlavní funguje - příběh o dračí kletbě, která brání sousedským vztahů je pěkný a ještě pěknější je láska ústřední dvojice, která spolu nemůže být, ale stejně se jeden druhého nevzdá... mě se to aspoň na ty 2* líbilo. (27.12.2022)

Nebudu se rozepisovat o Gottově příšerné slovenštině, u které jsem zprvu myslel, že se jedná o nějakou ukrajinštinu, ani o jeho příšerném hraní, ani o divném ději s kletbou vycucanou z prstu, ani o příšerných písničkách, které nejsou v pohádkovém stylu, ale v takovém tom odporně muzikálovém, ani o hrozně vypadajícím digitálním drakovi a jeho ještě horším papundeklovém dvouhlavém kolegovi. Co mě prostě na této katastrofální pohádce štvalo nejvíc, bylo to celkové podání. Ano, pohádka je primárně pro děti, ale Rapoš (často i Troška) si prostě usmysleli, že pro dospělé nebude vůbec a i ty děti nebudou ani 10tileté, nýbrž úplné mrňata. Výsledkem je, že např. při papundeklovém drakovi povídajícím si s dětmi, jsem se vrátil do dob, kdy jsem ve školkovském období sledoval pásma pohádek ve Studiích kamarád či se Štěpánkou a čertíkem Bertíkem. Nutno dodat jednu důležitou věc. I v těch 6ti letech jsem se u výstupů čertíka Bertíka ošíval trapností. V tu chvíli jsem to nedokázal takhle definovat, ale i tehdy tam byl podvědomý pocit, že to je dětské až moc. Nabízí se tedy otázka: Proč dělají z lidí takové degeny? Proč ty pohádky nemůžou být podané tak jako s Čerty nejsou žerty či O statečném kováři, které mi v dětství připadaly dospělé a i v dospělosti se pohled na ně vůbec nezměnil? To tvůrci nikdy nebyli dětmi, nebo jim až do deseti let připadalo strašně čupr koukat na SuperMufa a Tryskomyšky a hihňali se u toho jak mrňata jen proto, že se to hýbalo? Každopádně podívaná pro masochisty. (01.01.2020)